Okrskové kolo Závodu vlčat a světlušek 17. 5. 2014
Jak to prožila Vranovská smečka:
V pátek i v noci pršelo, takže příroda byla poněkud vlhká. Protože jsou ale vlčátka nepromokavá, tak se jich sedm sešlo, aby hájilo čest své smečky. Naštěstí přestalo pršet, přesto jsme raději v místě startu – v lesích nad Soběšicemi, postavili přístřešek, abychom si tak zajistili, že pršet už nebude. A nestačili jsme se divit, ocitli jsme se v dračí rezervaci. Dračí maminka tam seděla na vejcích, my ani nedutali, abychom jí z hnízda nezahnali. Přesto dračici nakonec kdosi zlý odehnal, a my, znalí skautského zákona, že skauti (i vlčata) jsou ochránci přírody, jsme o ještě nevylíhlá dráčata museli pečovat. Každá soutěžní družinka se vydala na trať hledat dračici, cestou jsme potkávali, jak to už v dračí rezervaci bývá, další draky a dráčky, ti nám dávali různé úkoly, které jsme s větším či menším úspěchem plnili. Nakonec jsme našli i dračí mámu, které jsme odevzdali její vejce – kupodivu, podařilo se nám ho nerozbít. A potom jsme čekali, jakpak dopadla naše hlídka v porovnání s 15 dalšími zkušenějšími vlčáckými hlídkami. Přece jen jsme se dostali do první desítky, takže za pěkné 9. místo patří všem účastníkům – Jožkovi, Matějovi, Jeníkovi, Františkovi, Danovi, Matoušovi a Tadeášovi pochvala. (Vašek)
Hnědá šestka to viděla takto:
V sobotu jsme se sešli o něco dříve a vyrazili do Dračí rezervace v Soběšicích.
Těch,kteří se nezalekli počasí předchozích dní, bylo deset, a tak jsme pro záchranu dračích vajec a nalezení dračice mohli vyslat dvě hlídky. Po nástupu a vylosování pořadí startu jsme se posilnili, zabezpečili věci před případným deštěm a na cestu jsme vyrazili s dračím vejcem, které zůstalo v opuštěném hnízdě. Cestou kluky čekalo deset draků s úkoly, na které jsme se připravovali na schůzkách: zdravověda, chování v přírodě, orientace v prostoru, dopravní značky, šifry, zjišťování údajů v knížkách, něco z historie skautingu a české republiky…..
Po návratu z cesty lesem a odevzdání vstupenky do rezervace, jsme našli i stopy dračice a dorazili až k jejímu novému hnízdu, kam jsme dopravili kupodivu nepoškozené dračí vejce a byli za něj odměněni plackou s připomínkou tohoto odvážného činu. Při čekání na vyhodnocení jsme si ještě zahráli několik her ze života draků, ale netrpělivě při tom očekávali, jak to vše dopadlo. Při vyhlašování výsledků zazněla naše jména až na čtvrtém a pátém místě, takže postup do krajského kola nám unikl o pár bodů.
I tak kluky chválíme, protože vědomosti byly vyrovnané a kluci se něco naučili. (Švejk)
