Skautská pouť do Sloupu - 20. 4. 2013
Naše poutní putování začalo na brněnském nádraží. Jestli byli ostatní zastrašeni předpovědí počasí nevím, ale sešlo se nás jen sedm – Vojta, Šimon, David, Tom, Jakub, Švejk a Kristýna. Po cestě vlakem vystupujeme v Blansku, kde se nás ujímá Bobr a směruje nás na autobus do Obůrky, kde je start. Tam se rozdělujeme a Tom s Vojtou doplňují družinku skautů. My se jdeme zaregistrovat a dostáváme mapu, poukázky pro vstup na rozhlednu, na párek s rohlíkem a jízdenku na zpáteční autobus. A potom už vyrážíme. Před námi je asi sedmikilometrová trasa, na které nás čekalo pět zastavení s úkoly. První bylo na rozhledně Podvrší, kde jsme si vyšlapali 168 schodů a užili si výhled po okolí. Další zastávka byla u kapličky ve Veselici, odtud nás cesta vedla k rybníku u Vavřince se spoustou žab a houpačkami. Tady jsme se potkali s Jirkou, který jel vlakem později. Další zastávka už byla těsně u Sloupu, odkud byl na dohled kostel, kde byl náš cíl a poslední úkoly. Všechny soutěžní otázky, které byli z toho, co jsme viděli po cestě, jsme snad dobře zodpověděli. Po odevzdání průvodky vyměňujeme poukázky za párek s rohlíkem. Po naplnění bříška jsme vystoupali na věž kostela až ke zvonům a na farní zahradě vyzkoušeli střelbu z luku a vzduchovky. Protože odbila druhá hodina, přesunuli jsme se zpět do kostela, kde nám zahrál Martini band a bylo vyhlášení výsledků, kde ale naše jméno bohužel nezaznělo. Nu což, příště. A to už nás pozdravil otec biskup a začala mše svatá. Po ní jsme potleskem poděkovali těm, kteří nám vše připravili a zajistili hladký průběh celé pouti. Nyní přišly na řadu poslední poukázky a to na autobus zpět do Blanska, kde jsme trošku zdrželi rychlík na Brno. Cestou vlakem zpět jsme si ještě popovídali o pouti, dojedli zbylé svačinky a už byli v Brně na nádraží.
Pouť se vydařila, a ti co nepřišli, mohou jen litovat, že si neužili krásného sobotního dne v přírodě a s kamarády.
Švejk - 91. oddíl
Letošní pouť sv. Jiří, která je pořádána každý rok, směřovala do Sloupu. Naše družina se zúčastnila s téměř 100% účastí. Sešli jsme se na hlavním nádraží i s našimi kamarádkami z 26. oddílu a společně jsme se vydali vlakem směr Blansko, kde na nás čekaly předem připravené autobusy. Ty nás odvezly do výchozího místa naší poutě. Zde jsme se zaregistrovali a vyrazili na zhruba 7 km dlouhou cestu. Původně jsme tuto akci měli čistě jako družinovou, ale nakonec shodou okolností se k nám přidal i Jirka, mladší bratr našeho člena.
Cestou jsme plnili zajímavé úkoly a otázky vztahující se k okolí, kterým jsme šli. Cesta nám rychle ubíhala, a tak než jsme se nadáli, jsme byli v cíli. Zde pro nás bylo připraveno mnoha zážitkových aktivit. Střelba ze vzduchovky či z luku byla u kluků nejoblíbenější, ale zajímavé bylo i lezení po skalách nebo vytváření svých vlastích placek. Nakonec jsme si prohlédli místní kostel a den jsme zakončili mší svatou s otcem biskupem. Na úplný závěr mše svaté jsme se dozvěděli výsledky soutěže. Po mši jsme dojeli autobusem zpět do Blanska a rychlíkem zpět domů.
Lukáš - 91. oddíl
Ráno 20.4. roku 2013 v 7:00 jsme se sešli u kostela. Čára přinesl putovní oltář z minulého roku, který jsme vyhráli na minulé pouti. Vyfotili jsme se s ním a potom už jsme čekali na autobus. Zjistili jsme že nám chybí Mat. Čára tedy zavolal Matovým rodičům. My jsme se zatím rozjeli na na nádraží. Na zastávce Výletní nastoupil Mat a pak už jsme uháněli na nádraží, kde jsme jeli vlakem do Blanska. Tam jsme se setkali s tamními skauty. A s nimi jsme dojeli na start. Tam jsme se zapsali do ,,startovní listiny´´. Bohužel jsme si nemohli vymyslet název družinky a tak jsme si vymysleli jména (například: Vlastimil Plamínek, Leoš Ribozom atd.).
Potom jsme vyrazili směrem k cíli. Museli jsme si pamatovat co bylo napsáno na cedulích kolem kterých jsme šli. A tak jsme putovali přes rozhlednu, vesnice a potoky .Až jsme došli k jednomu stanovišti, kde Mat spadl do rybníka. Nikdo z nás sice neví jak se to stalo, ale předpokládáme, že uklouzl na mokré trávě. Čára s Žižkou ho převlékli a šli jme dál. Nakonec jsme přece jenom došli do cíle, kde nás čekali párky. Pak jsme si šli prohlédnout kostelní věže a potom bylo vyhlášení vítězů. Bohužel ani vlčata ani skauti se neumístili. Následovala mše s otcem biskupem a potom jsme se vrátili zpět domů autobusem, vlakem a zase autobusem.
Kecal - 72. oddíl
