Skautská pouť k sv. Jiří
Skautská pouť do Rajhradu -30. 4. 2011
V sobotu ráno ve vestibulu Hlavního nádraží se to vlčáckými a skautskými šátky jen hemžilo. Dalo dost práce najít svoje vlčátka, naštěstí o hlavu všechny převyšující Švejk hledání usnadnil. Honem všechny spočítat, nakoupit jízdenky a už se jelo. V Popovicích se šestnáctičlenná výprava Hnědé šestky rozdělila na dvě menší skupinky, každá dostala svoji průvodku a už jsme putovali po stopách patrona skautů – sv. Jiří směr Rajhrad. Hned na prvním stanovišti jsme skládali z pěti vylosovaných slov báseň – a kluci se snažili:
Titanik si hezky pluje, do té velké vodní sluje.
Posádka si přitom zpívá, kapitán tu nudou zívá.
Na fotbal on myslí, cpe se přitom müslí.
Vyhraje – li Chelsea v dešti, těžko se to nyní věští.
Na okno mu tluče vlna, kabina je vody plna.
Moc hezké verše, žel, jaksi se zapomnělo na nadpis, takže body dolů. V testu znalostí kluci obstáli na výtečnou, získali jsme plný počet bodů, také zachraňování slepého a chromého jsme zvládli nejlépe. Smrtící pro nás bylo přemísťování míče, umístěného na kroužku, zavěšeném na čtyřech provázcích. Než kluci ušli metr, desetkrát jim míč spadl. Pravda, ke konci vymysleli jakýsi fígl, ale ani tak jsme již mnoho bodů nezískali. Jak se později ukázalo, podobný osud měla i druhá část naší smečky. Suma sumárum, na stupně vítězů to dnes nebylo, ale těch zážitků! Hned v Popovicích si chtěl Čertík vyzkoušet svoji rychlost na zdejším silničním radaru, hlídajícím povolenou rychlost v obci, žel radar si ho ani nevšiml. Potom si chlapci začali pochutnávat na medvědím česneku, kterého obora u Rajhradu byla plná. Mamut myslím snědl několik kilogramů, pořád měl v ruce novou a novou otep. Další zážitek přichystal Čertík pro účastníky poutě svým výstupem po provazovém žebříku. Povzbuzován všemi přítomnými se odpočítávaly zdolané příčky způsobem: „za maminku, za tatínka, …“. No nakonec se dostal za ohromných ovací až do 13 metrové výšky. V cíli naší cesty v areálu kláštera jsme posvačili, a už jsme začali prozkoumávat opuštěné a zdevastované části klášterního areálu. Pozůstatky armádních skladů, staré chodby a schodiště – to bylo něco pro vlčátka. Z hromady starých krámů dolovali kluci trofeje, které plnily jejich batohy. Doma měly maminky jistě radost. Protože do slavnostního uvítání otce biskupa ještě zbývala hodina času, tak jsme si zahráli tleskačku a v tajuplných zákoutích na schovku. Ale to se již pískalo na nástup, přivítali jsme o. biskupa Vojtěcha, následovala slavnostní mše svatá a cesta na vlak. Protože jsem s vlčátky odmítl běžet na dřívější vlak (který se těm starším s vyplazeným jazykem chytit podařilo), tak jsme zvolili klidnější alternativu, v parku se ještě vyřádili na houpačkách a přijeli domů o hodinku později.
Je třeba říci, že náš oddíl zas tak špatně nedopadl – Ostříži získali mezi skauty třetí místo, Lišáci dokonce místo první. Šikovní chlapci, že?
Vašek, 91. oddíl
Sraz jsme si dali na Hlavním nádraží. Následně hodinu poté jsme odcestovali vlakem do Popovic, odkud začínala naše pouť pěšmo do Rajhradu. Po cestě do Rajhradu na nás čekaly téměř 4 úkoly: radost, znalost, pomoc a přátelství.
Potom bylo u klášteru v Rajhradě dlouhé volno, v kterém jsme si jako Lišáci našli značnou zábavu. Následovala mše s otcem biskupem a vyhodnocení úkolů. Samozřejmě nejlepší družina byla také první z kategorie skautů. (Kdo to asi byl?)
Maty, 91. oddíl
Luňáci
V sobotu ráno jsme měli sraz na Stamicove, Vřískal s sebou táhl plnou kabeli špekáčků na večer. Jeli jsme na Mendlovo náměstí a pak na nádraží, kde jsme nastupovali na vlak na pouť. Dojeli jsme do vesnice a hned nás čekal první úkol: složit vlastní básničku s vybranými slovy. Dostali jsme za to asi 20 bodů. Pak jsme šli do obory kde nás čekal druhý úkol: dobře odpovědět na otázky. Hned kousek vedle byl třetí úkol: měli jsme si vybrat dvě zranění ošetřit a dojít na místo určení. Po úkolu jsme si dali sváču a šly na další úkol, ten byl poslední: vybrat si jednu ze tří tímových úkolů, vybrali jsme si ,,Babylonskou Věž" a dostali skoro plný počet bodů. Úkolů byl konec a mi konečně šli ke kostelu na oběd, měli jsme párek s chlebem. Pak byl odpočinek a mše svatá. Po mši šli všichni domů kromě mě, Vojty, Kuby a Žižky.Vřískal měl jít taky ale najednou mu zavolaly rodiče ať jede domů. Asi od 16:00-19:00 jsme hledali, kde se usídlit a konečně jsme si našli místo u řeky, kde byli bobři. Schovali jsme věci a šli na kofolu. Pak jsme došli zpět, udělali oheň, připravili stan, ale šli jsme se najest do posedu, který byl kousek vedle.Povídali jsme si pak šli spát. Druhý den ráno jsme se probudili, uklidili, převlékli a šli na mši. Po mši jsme došli na autobus a jeli domů.......! Vše dobře dopadlo a my bez odřenin přišli domů:-)
Zapsal: Ondra Musil, 72. oddíl
Kamzíci
V sobotu 30.4, Jsme společně vydali na pouť na Rajhrad. Po krátké cestě vlakem jsme vystoupili v Popovicích u Rajhradu, kde jsme se registrovali a poté pokračovali v cestě na které nás čekaly různé úkoly a různé zastávky na kterých jsme se vždy dozvěděli něco více o našem skautském patronovi - svatém Jiří. V Rajhradě jsme si pak dali oběd a na závěr se zůčastnili mše svaté, kterou sloužil otec biskup. Po mši jsme honem spěchali na vlak, který jsme za pomoci Vodíka a jeho auta naštěstí stihli.
Zapsal: Cvrček, 72. oddíl
Na pouť do Rajhradu jsme jeli vlakem. Když jsme přijeli tak jsme dostali průvodku a mohli jsme si koupit párek. Potom jsme šli podle mapy k prvnímu stanovišti, tam bylo za úkol složit o nás básničku. Po prvním stanovišti jsme šli oborou na druhé a cestou jsme plnily čtvrté. Na druhém stanovišti jsme dostaly papírky se zraněním a toho kdo měl to zranění tak jsme museli dopravit na určené stanoviště.
A potom jsme konečně dorazily k lanovým překážkám, kde jsme si odpočinuly a nasvačily. Po odpočinku jsme zas kousek šli a pak jsme konečně dorazily do kláštera, kde jsme dostaly naše párky. Na zahradách za klášterem jsme si zahrály několik her. A nakonec jsme měli mši svatou s otcem biskupem. A na konci mše jsme museli rychle utíkat na vlak.
Ouvej-Janča B. - 26. oddíl
