Středisková pouť na Santon
V neděli 13. 10. 2013 se setkalo naše středisko v Mariánském údolí v Líšni, abychom se vydali po stopách francouzských vojsk do místa bitvy tří císařů - až na kopec Santon u Tvarožné. Cestou jsme plnily různé úkoly a překonávaly nástrahy cesty, v cíli pak propukla nefalšovaný bitva tří armád. Vše dobře dopadlo, ranění byli ošetřeni, unavená vojska občerstvena. Vyvrcholením byla polní mše sv. A jak to viděli účastníci?
Vranovská smečka - Vašek:
I když ranní sluničko brzy zalezlo za mraky a občas i nějaká ta kapka spadla, přece jen se na srazu sešlo 10 vlčátek, které se chtělo seznámit nejen se svým mateřským 91. oddílem, ale i s celým střediskem Řehoře Mendla, jehož je náš oddíl součástí. Po několika přestupech jsme se dostali až do Mariánského údolí v Brně-Líšni, kde naše střediskové setkání začalo. A sešlo se nás tu opravdu hodně. Zahájili jsme skautskou hymnou, potom se každý oddíl či družina představil svým pokřikem. My si musíme teprve nějaký pokřik vymyslet, do příštího setkání to snad stihneme. A už jsme se dozvěděli, co nás bude čekat – vrátili jsme se o více než 200 let zprátky, je rok 1805 a blíží se osudná bitva tří císařů 2. prosince. A tak putujeme, stejně jako tenkrát armády tří císařů, do místa bitvy, cestou hledáme zprávy, které po sobě zanechal jeden z francouzských vojáků, dokonce jsme si užili i bláta a plískanice, tak jako tenkrát. Štasně jsem překonali všechny překážky a dorazili až do místa francouzského ležení na kopci Santon u Tvarožné. A zde se strhla, tak jako před mnoha lety, ta pravá bitva. Kupodivu tentokrát byli Francouzi na hlavu poraženi, no, co se dá dělat. Po ošetření raněných a vylíčení zážitků z bityy jsme se připravili na nedělní bohoslužbu. To již krásně svítilo sluničko, takže dojem z celého setkání byl ještě hezčí. Po mši svaté jsem již pelášili na autobus, abychom dorazili včas domů. Při čekání na další spoj jsme si ještě mezi paneláky zahráli „Rybičky“ a už nás autobus odvážel na Vranov.
Hnědá šestka - Švejk:
Téměř celá hnědá šestka se sešla v podmračeném ránu na Mendláku. Odtud následoval přesun na sraz do Mariánského údolí, kde jsme se potkali s ostatními oddíly našeho střediska. Při nástupu jsme zazpívali Skautskou hymnu, představili se pokřiky jednotlivých družin a přivítali nováčky. Následovalo uvedení do příběhu dnešního putování, při kterém jsme šli po stopách vojáka z bitvy tří císařů. Potom jsme již vyrazili na pouť směr Santon. Po cestě nás čekalo šest stanovišť s různými úkoly. Hned na prvním nás Jirka oblepil barevnými páskami a dostali jsme šifru, která nám vydržela až do půli cesty. Na dalších už jsme jen luštili další části příběhu, nebo se jen dozvěděli jak dál. To už byl na dohled vrchol Santonu s kapličkou a počasí se začalo významně zlepšovat. O to horší ale začala být cesta. Zde se prověřila obuv, protože trasa vedla po polní cestě, která po deštích nevypadala nejlépe. Zdárně jsme došli až do Tvarožné, kde jsme se na místním hřišti posílili zbylými svačinkami a odpočinuli před výstupem na vrchol. Po příchodu ke kapličce jsme se rozdělili na Francouzské, Rakouské a Ruské vojsko podle barevných pásků na rukávech. Každé vojsko dostalo výzbroj, rozdělilo se na pěšce, jezdce a děla. Potom začala velká bitva. Vítězství nakonec dopadlo jinak než v historii a Francouzská armáda byla poražena. Po odklizení padlých, začala příprava na mši svatou a sluníčko už svítilo, tak že jsme mohli odložit bundy a ukázat se v krojích. Mši svatou jsme prožili v krásné podzimní přírodě a rušil nás jen zvuk nedaleké dálnice. Naše poutní putování jsme opět zakončili nástupem a zpěvem státní hymny. A potom už s kopce dolů na autobus, který přijel jen pro nás, abychom byli včas doma.
